Ploužnické dobrodružství

       Je pátek 9. dubna a s mým parťákem Pavlem sedáme do auta a vyrážíme směr Ploužnický potok 1.
       Je to název soukromé vody o rozloze asi 10 ha v překrásné přírodě mimoňských lesů, v bývalém vojenském prostoru ruských vojsk.Co se týče minulosti této vody vím to, že vznikla zhruba v roce 1979 a údajně nikdy nebyla lovena. O to více nás tato voda lákala.
       Cesta autem utíkala a my za necelé dvě hodinky stojíme na břehu této překrásné lokality.
       Vzhledem k tomu, že jsme zde již loni absolvovali „Ritchiho kaprařské závody“ již dopředu jsme měli jasno, ve které části rybníku strávíme následující tři dny. Naše volba padla na zadní část, která je mělká a na hladině se stále ještě od loňského roku tyčí tráva. Musím podotknout, že voda je tu z velké části porostlá vodní travou, takže chytání zde není až tak jednoduché. Montáže je nutno pokládat do různých ok mezi travinami.
       Usedáme tedy znovu do auta a přejíždíme na námi vybrané místo. Začíná maratón, který každý z nás kaprařů dobře zná. Stavba bivaku, stojanů atd. Zhruba za hodinku a půl je vše připraveno a my usedáme do našeho fischhantru a hledáme vhodné místa pro montáže. V tom vidím, jak se mezi travinami na hladině vyvalují nádherní kapři – váhově odhadem kolem 10 kg. Pohled na ně je nádherný, proto jen tak chvíli sedíme a pozorujeme, jak si užívají sluníčka a těší se z jara jako my.
       Umísťujeme tyčovku a lehce zakrmujeme peletami a kuličkami o průměru 18 mm. Pruty zavážíme na označená místa. Došponujeme poslední prut a usedáme do křesel.
       Pohoda!! První letošní carptour!! Jsme natěšení a zároveň napnutí, co se bude dít.
       Asi po hodině slyšíme vysněný tón ….přišel první záběr – na můj prut z hloubky 70 cm. Je to šupík. Bohužel „dorostenec“ 50 cm. Říkám si: „no nic – přijde další“. Pokládám montáž zpět. Nebudu popisovat každý záběr zvlášť. Ale za tři dny jsme měli dohromady 15 záběrů. Bohužel, žádného velikána jsme na podložku nedostali. Snad za zmínku stojí lisec 75 cm-8 kg. Ovšem to neznamená, že tu nejsou. Naši kolegové, kteří dorazili až v sobotu měli o něco větší štěstí. Jejich „nej“ úlovky se pohybovaly na hranici 10 kg.
       Tato voda jistě skrývá mnohá překvapení. Já za sebe můžu říci, že se sem rád vrátím. Správce revíru pan Michal Šerry je velice přívětivý. Rád se zastaví a podebatuje jak o dané lokalitě, rybách, tak i o věcech jiných.
       No nic – už tu máme pondělí a začínáme balit. S parťákem Pavlem si domlouváme dostaveníčko na další lokalitě, určujeme datum a uháníme k našim nejbližším, na které se už taky pochopitelně těšíme. Tím bych chtěl poděkovat své přítelkyni Janě za trpělivost, kterou se mnou po celou rybářskou sezonu má.
       Co říci na závěr? Ploužnický potok 1 si jistě zaslouží pozornost všech slušných kaprařů a věřím, že s mnoha z nich se na břehu ať už téhle, či jiné vody potkám.