Návrat do krajiny bez kopců
aneb změna místa, ryba jistá(autor: Vlasta Fleňko)
Je září a po nádherném jaru mi práce konečně dovoluje odjet znovu na výpravu za velkými kapry. Tuto tour máme naplánovanou již několik měsíců, přípravy vrcholí a odjezd se blíží. Co jiného si přát? Snad jen počasí a o to právě jde. Tři dni před odjezdem mi sexy rosnička z televize sděluje, že jsou lokální povodně a pršet v nejbližších dnech nepřestane. Hltám zprávy z teletextu i internetu a zjišťuji, že průtok na zamilované řece je čtyřikrát vyšší než je obvyklé. Nedá se nic dělat než čekat, až voda opadne a čas vyplníme lovem na domácí vodě.
O dva dni později nakonec s kolegou odjíždíme na řeku a děj se vůle boží. Stav vody je ale nekompromisní a my celkem odevzdaně házíme 250g olova s montáží do proudu. Samozřejmě se nic neděje a my jsme bez záběru. S kolegou chytáme asi 500metrů od sebe a jsme propojeni vysílačkou. Zkušenostmi jsme zjistili, že není dobré chytat u sebe, protože ten, kdo chytá dolu po proudu, je v nesporné výhodě. Montáže používám pevné od firmy Kevin Nash nebo FOX, kterými mě vybavila firma Kaprrici a návazcovou šňůrku Kriston Snake-bite. Osobně jsem známý tím, že místo háčků používám ,,kotvy“ a na rozdíl od kolegů, kteří jejich velikost stále zmenšují, jsem se vydal opačnou cestou a navazuji k 20mm boileas1/0 Leon Hoogendijk-Deep Gripper a dle situace můžu jít ještě dál.
Ryby samozřejmě neberou a naše montáže nejde v proudu udržet. A mně je to jedno říkám Oskarovi do vysílačky, já jsem rád, že jsem tu a budu lovit třeba na břehu. Jsem vyhlášený svou pohodlností a tady mě nebaví v proudu stále přehazovat. Nacházím řešení v lovu u břehu. Prorážím si cestu rákosím asi 20 metrů od stojanu a pokládám nástrahu zhruba 50 centimetrů od břehu. Tady budu mít klid od toho věčného přehazování. Je zde 1,3 m hloubka, tak proč by se tam kapr neměl vejít! Bylo to řešení z nutnosti a takovéhle blázniviny mě vážně normálně nenapadají, ale třetí den bez záběru se vám v hlavě honí ,,velké“ věci. K mému překvapení mám o pár hodin později záběr. Je to kapr kolem 5kg, ale i tak jsem rád. KONEČNĚ. Okamžitě stahuji i druhý prut a dělám s ním to samé. Není to nic moc, ale 2-3 záběry za den vymodlím. Vždy když jdu položit nástrahu rákosím, vzpomenu si na fotky Andiho Littla u článků o šoulačce.
Voda pomalu opadává a počasí se zlepšuje. Náhle asi 20 m po proudu zastavuje auto a začíná vykládat rybářské věci. To snad ne! Nervy mám na pochodu. Vždyť jsou přesně u místa, kam to pokládám. Ve vysílačce se ozve kolegův hlas, který říká něco o tom, že mám společnost. Pořádně ho nevnímám. Koukám na úsek vody, kam dohlédnu a nikde není ani noha, tak proč zrovna u mě!
Jsem bezradný a vzteklý. Přece tady nebudu jak o závodech. Vše házím do auta! Již podruhé na této výpravě balím! Odjíždím asi 2 km po proudu, kam již od jara koukám dalekohledem a nevypadá to tam špatně. Řeka se zde stáčí a jsou tu zpětné proudy. Po bleskovém postavení bivi, rychlého překontrolování dna, které je tady všude stejné?, opět nahazuji a zakrmuji boileasem od firmy Pustil, které chytám již druhý rok a ve kterém se příkladně snoubí kvalita s rozumnou cenou.
Po telefonu se radím s bráchou, jak mám postupovat. On vždycky dobře poradí a tentokrát jeho věta ,,změna místa, ryba jistá“, lahodí mému uchu, že jsem udělal dobře. Není to jen společná krev, která z nás dělá bratry a kamarády. Za normálních podmínek by se mu na téhle vodě určitě líbilo a musím ho sem někdy příště vzít. Vždyť za všechno co o rybách vím a umím vděčím jemu, protože když pominu Tima Paisleyho tak on je můj největší rybářský vzor.
O pár hodin později po brutálním záběru a lítém boji, zdolávám krásného 13 kg těžkého šupináče. Ryba přišla opět z místa vzdáleného 80 cm od břehu asi z hloubky 1 m a to i když byla voda už skoro v normálu a o nadměrném průtoku se nedalo vůbec mluvit. ,,No to je fakt nářez“ říkám si.
Je pátek, předposlední den naší výpravy a já Oskarovi do vysílačky sděluji dojmy z rána, kdy jsem měl 6 záběrů od kaprů do 10kg. Přes den ještě vytahuji pár krásně stavěných šupináčů v této menší váhové kategorii. Parádní kaprařina.
Je sobota, balím a těším se na výpravu na svou domovskou vodu, na kterou jsem odjel koncem října.
To počasí mě snad pronásleduje! V tyto dny sice neprší, ale padá sníh a mrzne. Celkem znechucen předpovědí, navlečen v zimní bundě a v oteplených kalhotách, stavím bivak. Tuto výpravu zkrátím na pár řádků, protože počasí bylo vážně děsivé a ryby na tuto změnu počasí reagovaly negativně. Ulovil jsem pár menších ryb a jediná, která stojí za zmínku, je 81 cm, ale jen 8 kg vážící kapr. Jak si pro sebe říkám, takový kapro-amur, kterého jsem vytáhl z vody vlastně bez boje a kterého po bleskovém vyfotografování pouštím zpět, ostatně jako všechny předchozí.
No a to je pro letošek asi vše přátelé. Ti, kteří mě znají, vědí, že jsem úmyslně vynechal jednu podzimní výpravu na krásné jezero na Slovensku, o které měl tento článek původně být. Nejde vůbec o to, že jsme skoro nic nechytli a díky počasí byl závěr této výpravy docela drsný, protože jsme museli nechat ve vodě všechno co bylo nahozeno, včetně všech háček i tyčových bójek a nezbylo nám díky větru, stoupající vodě i tím co na ní vše plavalo, skoro nic krom poloprázdných cívek navijáků utržených ze břehu. Této vodě totiž v poslední době dělá ,,reklamu“ již někdo jiný. Mé vazby nejen k tomuto jezeru, ale i k přátelům, které jsem tam získal nedovolují, abych podporoval tím co napíšu, vyrabování této krásné vody a dopadla stejně jako Labe, Mušov, nebo třeba Liptovská Mara, kde se dějí v současné době strašné věci.
Najdou se lidi, kteří se mnou jistě souhlasí. Najdou se i ti, kteří se mnou nesouhlasí, ale to je jejich věc. Nebudu se na nikoho zlobit až zasedne k počítači a napíše o této vodě, ale mé svědomí zůstane čisté a já se svým slovenským přátelům, kteří mi v současné době zděšeni volají, co se tam na této vodě děje, budu vždycky moct podívat upřímně do očí a po pravdě říct:,,V tomhle nejedu!“
