Krajina bez kopců? Divné!
(autor: Vlasta Fleňko)
Vše začalo už minulý rok na podzim, kdy jsem se seznámil s dvěma důležitými lidmi. První z nich byl Robert Sklenář-majitel firmy Pustil a druhý byl Richard alias Ritchi.
Robert je na slovo vzatým odborníkem na výrobu kapřích návnad a při našem prvním setkání mě svými znalostmi a teoriemi zaujmul na tolik, že jsem svolil s testováním dvou druhů návnad, které letos uváděl do prodeje. Jednalo se o vylepšenou verzi Red Salmonu a Red CSL. Na to, že jsem začal až koncem října, byly nástrahy neobyčejně účinné a já se přesvědčil, že Robert je vážně profesionál. Slovo dalo slovo a my se domluvili na další spolupráci. Prožili jsme spolu super pár dní na rybářském veletrhu v Brně, kde jsme prodávali jeho výrobky. Bylo to náročné a zájem o ně byl obrovský, ale naše přátelství se tím jen prohloubilo, ale zpět na začátek k Ritchimu.
Náhodně jsme vedle sebe odchytali pár dní na jednom jezeře a od Ritchiho padnul návrh:,,přijeď k nám na řeku.“Ale protože už byl podzim a mé pracovní vytížení je veliké, pozvání jsem využil až letos na jaře. Byl konec dubna a já se svými kolegy vyrážím za Ritchim na řeku.Chytal jsem na ní prvně a musím říct, že je to úplně něco jiného než na mém oblíbeném jezeře a chytlo mě to za srdce. Byli jsme pár km od místa, když jsem řekl v autě mému parťákovi:,,Člověče tady je to divný-nikde žádný kopec.“Krajina se mi fakt zdála divná, vždyť já jsem kluk, který miluje hory a lyžování. V hlavě se mi honí nekonečné přírodní scenérie z italských Dolomit, které se mi nevymažou nikdy z paměti a teď tohle! No nic. Zakrmili jsme pár kg brambor a boileasem Red CSL a Red Salmon. Kapři snad všude na světě milují Robin Red a obzvlášť v Red CSL je ho pořádná dávka. No vážně nekecám zeptejte se kaprů. Bohužel se nejbližších třicet hodin od prvního náhozu nic nedělo až druhou noc. Nechápu jak jsem mohl tak tvrdě usnout, ale za svítání mě pádem na můj bivak vzbouzí kolega Radek, který zakopnul o šňůru. Jeho slova zněla jasně.,,Vstávej už to začalo! Brácha už má desítku, já pár menších a voda je plná kaprů.“Zaspal jsem svítání! V noci jsme nechytali, protože hned první den nás navštívil porybný se slovy že v noci špatně spí a přijde nás zkontrolovat. Snad asi pro to jsem usnul hlubokým spánkem. Okamžitě nahazuji, ale je pozdě, kapři jsou nenávratně pryč. K večeru jsem se konečně dočkal a můj první říčák má 65cm. Celou noc jsem pozoroval vodu, ale nedělo se nic. Jenže při svítání se scéna ve vodě opakuje. Vytahuji krásného šupináče 10,20kg. Je pondělí, třetí den našeho carptour a kapři se konečně začali doslova cpát našim boilesem. Kolem poledního mám záběr, který svou razancí, kdy příposlech do té doby při záběru jen pípal, vydává souvislý tón, dává tušit s kým mám tu čest. Ryba si bere přes utaženou brzdu asi 30m a boj s ní je na krev. Najednou se špička prutu narovnává a mě je jasné, že jsem prohrál.,,Škeble...,“proceďuji mezi zuby nadávku.Do večera mám ještě spoustu záběrů, ale od menších ryb. Celou noc se kapři šplouchli v mém krmeném místě a já se je krmením snažím udržet do svítání. Bože, proč jen nemůžeme chytat 24h jako na Slovensku. Ráno a dopoledne následuje další série záběrů a po urputném boji je na podložce 84cm šupi v nízké říční formě. Je úterý a bohužel musíme balit v tom nejlepším.
Pracovní povinnosti volají, ale jsme pevně rozhodnuti, že hned v pátek se sem vrátíme. Tři dni v práci jsou nekonečné. Mobily jsme propojeni a ani jeden z nás se na nic nemůže soustředit. Jen v myšlenkách vidíme svinger přilepený k prutu a hlásič, který nám ohlašuje další záběr.
Konečně je pátek a já opouštím své pracoviště rychlostí kulového blesku. Po úmorné cestě jsem znova u řeky v,,krajině bez kopců.“Tentokrát už se mi nezdá divná. Vybaluji, krmím a na vlasovku navlékám své oblíbené Red Brusinku a Salmona. Voda se mi zdá jiná. Mám pocit, že to každou chvíli začne, ale kapři jsou jiného názoru. První záběr mám až v neděli večer. Kapří baby sotva 3kg dostává svobodu a já stále zachmuřen pozoruji vodní hladinu,,která je jako bez života. A protože špatné zprávy měly zřejmě pocit, že jsem vysílač na jejich příjem, tak čtěte co bylo dál. Po ulovení kapřího miminka se parta lovící na druhé straně rozhodla, že domů bez ryby neodjedou a zcela nekompromisně mi začali házet své nástrahy do mého krmného místa. Nevěřím svým očím! Je pondělí a já opravdu znechucen tímto přístupem, vztekle házím věci do auta a odjíždím.
Doma si v hlavě vše srovnávám a o čtrnáct dní později se stejně vracím. Tentokrát na šesti-denní výpravu.,,Zdar Kapře,“ zdraví mě podle vytetovaného kapra na mém rameni místní domorodec, který o pár hodin později přišel na pokec.,,Mám pro tebe novinku, po které zaručeně půjdeš do kolen. Víš jak jsi minule vztekle balil kvůli té partě na druhé straně? Tak si představ kdo to byl. Byl to prodavač se svým carp-teamem z pražského krámu jedneho mediálně známého sumcaře. Je to hňup, představ si, že se tím v prodejně ještě chlubil.“Domorodec měl pravdu, zvedá se mi žaludek. Tímto bych chtěl apelovat na všechny kapraře! Vím, že mezi námi je většina slušných, ale ten zbytek, kteří tuto historku nechápou a v hlavě se jim honí myšlenka o tom, že je to přece normální a rybářský řád to nezakazuje, bych chtěl upozornit, že existují také,,nepsaná“pravidla, kterým říkáme etika a její nedodržování si koleduje o nafackování.
Jinak jsem si na své třetí výpravě krásně zachytal kapry 6-12kg a bohužel jsem přišel o svůj osobák, který mi po 25min souboji tzv. na krev o něco uřízl šokovku. Ale i to ke kaprařině patří. Opouštím řeku s nostalgií, s myšlenkou, že se sem na podzim vrátím a zase vás uvidím, vy moji šupinatí kamarádi. Přeji vám, ať vás nepostihne nějaká přírodní či jiná katastrofa a máte se ve svém vodním živlu dobře.
Zdravím i své nové přátele. Tak ahoj Křapíku se svou nezapomenutelnou pizzou, ahoj Honzíku, tobě specielně díky za všechno, Roberte tobě díky za přípravu krmení a nástrah a v neposlední řadě ahoj Ríšo jsi fakt kámoš.
Nashledanou všichni