Jak jsem začal kaprařit

Psal se rok 1997 a já jsem si po dlouholeté pauze obnovil rybářskou povolenku, pořídil si znovu rybářské náčiní a těšil se na okamžik kdy budu moci nahodit své pruty s nástrahou, usednout na rybářskou stoličku a netrpělivě vyčkávat záběr od vysněné ryby. V té době jsem neměl ani ponětí co je to boilie a metoda chyť a pusť. Mou nástrahou se staly klasické nástrahy které používají rybáři a krmítko plné šrotu. Mé vycházky se upínaly k revíru v blízkém okolí, jednalo se o bývalou pískovnu, která mi už jako malému klukovi učarovala. Toto pro mě malebné místo mělo a má jednu velkou chybu, velký rybářský tlak, ale i přesto se mi zde podařilo ulovit několik na tu dobu pro mě pěkných kaprů (největší měl 55cm). Větší kapři se tu chytli jen zřídka kdy a má radost byla o to větší.



Na této vodě se uskutečnila i má první týdenní výprava. Nejednalo se o žádné bivakování nebo spaní v chatce. Tenkrát jsem ani netušil, že něco takového existuje. Spal jsem spolu s jedním klukem pod širákem a jako polštář nám posloužila taška s rybářským náčiním. Dokážete si představit jak to asi bylo pohodlné. Musím se přihnat, že jsem to vydržel dva dny a nechal si dovést polštářek. Toto naše rybářské kempování mělo i svá pozitiva a to, že každý den za námi jezdil někdo z členů mé rodiny a vozil nám snídani, oběd i večeři. Během tohoto rybářského dobrodružství jsem mohl spatřit rybáře lovící na boilie. Bylo to pro mě úplně něco nového a takové věci jako stojan na pruty, signalizátory záběru a dělené pruty jsem viděl vůbec poprvé. Mohl jsem spatřit řvoucí hlásič a nekonečnou jízdu zakončenou nádherným souboje s 5 kg šupináčem. Tento souboj ve mne vyvolával nádherný pocit a zároveň mi něco říkalo, že bych to měl také zkusit. Nevěděl jsem vůbec nic o chytání na boilie a snažil se okouknout co se dalo. Oni rybáři nebyli zase tak vstřícní jak se zdálo tak abych předešel případnému konfliktu raději jsem se přestal vyptávat a věnoval se samotnému lovu. Chytali jsme blízko ostrova kde bylo několik potopených stromů s mírně se svažujícím dnem. Není divu, že o toto místo byl takový zájem. Jednoho rána nás probudil rybář a slušně nás požádal jestli si smí zde nahodit svůj prut. Neměli jsme nic proti a souhlasili jsme. Od té doby byl naším pravidelným hostem. Měli jsme radost, že jsi můžeme s někým popovídat o rybách a on měl zase na oplátku jistotu, že bude moci chytat na svém místě. Slovo dalo slovo a já mohl ještě týž týden zkoušet štěstí v lovu na boilie. První kuličku co jsem nahodil byl scopex od Moselly. Moje náčiní nebylo vůbec vhodné pro tento typ lovu, ale to mi v tu chvíli moc nevadilo a přál jsem si zažít ten nádherný pocit ze zdolávání trofejní ryby. Záběrů jsem se sice dočkal ale žádní obři to nebyly. Byli to mí první kapři chycení na boilie a má radost neznala mezí. Onen rybář, kterého jsem každé ráno vyhlížel, a těšil se na ranní kávu, strávil na této vodě zbytek sezóny. I nadále jsem se snažil chytat na zázračné kuličky zvané boilie, které mi opravdu učarovaly. Mé výsledky nebyly nějak valné, ale nedal jsem se odradit a snažil se získat co nejvíce informací o této metodě lovu. První co jsem musel změnit bylo mé vybavení, které v žádném případě nebylo vhodné pro tento druh rybolovu. Mé finanční prostředky byly omezené vzhledem k tomu, že jsem byl čerstvě ženatý a zařizovali jsme s manželkou byt, takže jsem se musel spokojit s novými teleskopy a navijáky.



Čas plynul jako voda a na svět se začínali dostávat informace o CARP TEAMU JIZERA vedeném panem Jardou Vítkem. V časopisech se začali objevovat články o jejich úspěšném rybolovu na řece Labi, které jsem měl možnost shlédnout i na videokazetě „Poklad na Labi“. Obsah tohoto filmu mě natolik zaujal, že spolu s mým přítelem jsme vyrazili na Labe, vybaveni vařenou kukuřicí, brambory a pár kilogramy boilie. Jako prostředek pro zakrmování jsme použili dětský, nafukovací člun z hračkářství. Počasí nám moc nepřálo, foukal silný vítr který provázel vydatný déšť. Přes všechna tato úskalí jsme byli odhodláni udělat vše proto abychom docílili záběru od říčního kapra. Jako obydlí nám posloužil velký deštník s plachtou bez podlážky, karimatky a spacáky. Za první den se do půlnoci neozvalo ani jediné pípnutí nebo náznak záběru. Uléháme do našeho skromného obydlí plni očekávání co přinese následující den. Ráno ustal déšť a opět vyrážíme krmit, během odpoledne se začaly objevovat první sluneční paprsky a my můžeme konečně začít sušit promočené oblečení a boty. Sluníčko přilákalo k vodě i místní rybáře a my neměli nouzi o společnost, při debatě s jedním z nich se rozezněl můj hlásič. Byla to neskutečná jízda a během pár vteřin jsem měl možnost zaseknout mého prvního říčního kapra. Má radost netrvala dlouho a záhy přicházím o rybu díky mým skromným zkušenostem s říčním rybolovem. Na vlastní kůži jsem se přesvědčil, že rybolov na stojatých vodách a řece je úplně něco jiného. Nedal jsem se tímto nezdarem odradit a po pár minutách nahazuji svou montáž opět na lovné místo. Poučen z předchozího nezdaru usedám do svého křesílka abych po necelých 20 minutách opět startoval k řvoucímu hlásiči. Po razantním záseku si kapr bere několik metrů vlasce byl jsem celý nervózní abych rybu neztratil, ale zároveň hrozně šťastný z kontaktu s dalším říčním kaprem. Asi po 10 minutách navádím mému kolegovi znaveného kapra do podběráku. Byl to krásný šupináč který měřil 60 cm a vážil 4 kg. V tu chvíli jsem držel v rukou mého zatím největšího říčního kapra. Po zvážení a vyfocení jsem ho pustil zpátky do jeho rodného živlu, tento moment byl rozhodující pro můj další lov. Bylo příjemné pozorovat odplouvajícího kapra který mi na rozloučenou zamával ocasní ploutví. Od této chvíle se metoda „chyť a pusť“ stala mým životním krédem. Za tento den jsem zdolal ještě jednoho menšího kapra a to byl poslední úlovek z naší první výpravy na řeku Labe. Musím přiznat, že vždy budu rád vzpomínat na tyto krásné momenty které jsem zažil na této řece a přivedly mě k lovu kaprů metodou „chyť a pusť“. Na závěr bych chtěl říct, že jako mne tak i spoustu rybářů oslovil film „Poklad na Labi“. Po zveřejnění toho snímku byla řeka Labe pod neustálým rybářským tlakem ale jen málo rybářů se řídilo výše zmíněnou metodou. Labe bylo neskutečným způsobem drancováno a můžeme jen vzpomínat na dobu kdy byla plná trofejních ryb.