Názory Milana Tychlera, nášeho špičkového specialisty v lovu feederem
(převzato z webu www.gammarus.cz)Jednoduchá sestava s feeder gumou.
Okolo feeder gumy je mnoho řečí a spousta z nich jsou jen pouhopouhé teorie nikdy a nikým nevyzkoušené v praxi. Feederu se věnuji už delší dobu a měl jsem dost příležitostí k tomu, abych mohl vyzkoušet všemožné varianty koncových sestav s gumou i bez ní.
Z počátku byl velký problém gumu vůbec sehnat a ani dnes ji zdaleka nenajdete ve všech rybářských prodejnách. Nahrazovat ji klasickou plavačkářskou amortizační gumou, která je přece jen běžnější, není zrovna vhodné řešení, neboť tato se chová jinak než guma feederová. Feederová guma je mnohem tužší. Plavačkářská amortizační guma se dokáže protáhnou několikanásobně přes svou klidovou délku. Feederová guma – záleží na průměru i výrobci se protahuje zhruba jednonásobně a méně. Zatímco po plavačkářské gumě požadujeme aby se natahovala a pružila co nejvíce, neboť právě tím pomáhá unavovat velké ryby, guma feederová má za úkol „pouze“ eliminovat nenadálé výpady větších bojujících ryb v případě, že používáme extremně jemný návazec.
Také pomáhá vyrovnávat diametrální rozdíl mezi sílou hlavního vlasce a návazce. Dám příklad - lovíte s klasickou šestnáctkou vlascem a čtrnáctkou návazcem. Okolnosti a velmi slabá aktivita ryb vás přinutí jít rapidně dolů s průměrem návazce a možná se dostanete až k návazci 0.10 mm a možná ještě níž. V tom případě samozřejmě použijete i mnohem menší nástrahy a tím pádem i menší háčky.
Zrevidujte teď koncovou sestavu a zjistíte, že nastal obrovský nepoměr mezi hlavním vlascem a návazcem. Zaseknete-li větší rybu pak je nejslabším článkem tenký návazec. Vzhledem k tomu, že teď nijak „nespolupracuje“ s vlascem hlavním nastává riziko jeho přetržení už při necitlivém záseku. Pokud citlivě nastavíte brzdu, nemusí dojít ihned k jeho přetržení, ale stačí jen to, aby ryby rychleji vystartovala z místa, kde byla zaseknuta, anebo se přes návazec převalila a utrhne jej. Pouhých deset centimetrů feederové gumy vložené mezi hlavní vlasec a návazec vás dokáže z téhle nepříznivé situace snadno dostat. Mnohem jistěji se budete cítit i v závěrečné fázi zdolávání, kdy ryba blázní pod vašima nohama.
Je možnost jak se gumě vyhnout, ovšem vhodná sestava je pracná na výrobu a zdaleka není tak účinná. Abyste vyrobili jakýsi tlumič, pak byste museli postupně ubírat na síle návazce a pružnější sestava by pak vypadala takto – hlavní vlasec 0.16 mm, následuje kus vlasce 0.14 mm, pak vlasec 0.12 mm a konečně návazec 0.10 mm. Když si uvědomíte kolik uzlů musíte udělat a kolik vám to zabere času pak už není o čem se bavit. Pokud uděláte správně uzly nemusíte se bát, že taková sestava v uzlu praskne, postupně ujímaný návazec je opravdu pružnější než kombinace 0.16 – 0.10 mm, ale zdaleka nedosáhne takové účelnosti jako 10 cm obyčejné feeder gumy.
Guma vám také umožní v případě potřeby použít menší háčky. Silně snižuje riziko vytržení malého háčku z rybí tlamy . Je to opravdu vhodný tlumič, který se přímo podílí na přelstění opatrných ryb, které nejsou ochotny akceptovat větší nástrahy na větších háčcích. Právě kvůli tomuto problému s opatrnými rybami a malými háčky používám feeder gumu i v případě, že hlavní vlasec i návazec jsou dostatečně pevné na to, aby bezpečně zvládly nenadálé výpady velkých ryb. I velká ryba raději vezme drobnější nástrahu, avšak maličký háček v nástraze už neposkytuje jistotu bezpečného zdolání takové ryby. Nedrží rybu dostatečně hluboko a jeho vytržení je dílem okamžiku.
Takže, pokud mám při lovu kmenový vlasec 0.18 mm a návazec 0.16 mm, což mi umožní dostat do podběráku docela slušné kapry a použiji háček velikosti 10 či 12, je guma jakousi pojistkou pro úspěšné zdolání i pětikilových ryb. Nejčastěji používám gumu o průměru 0.30 mm a 0.40 mm v sestavách maximálně jednoduchých. V mém případě jednoznačně vítězí klasický páternoster. V poslední době absolutně upouštím od všech průběžných sestav, neboť v sestavách průběžných při lovu feederem nespatřuji žádnou výhodu a v podstatě se dá říci, že v tomto případě vůbec neodpovídá svému původnímu účelu. Průběžná sestava se totiž chová téměř shodně jako páternoster. Ryba může bez stínu podezření popotahovat, anebo odplouvat s nástrahou jen do té doby, než ji zastaví krmítko anebo zátěž. Pak již pocítí jeho hmotnost, anebo odpor napnuté špičky. Tedy stejně jako u páternosteru. Můžete se tedy rozhodnout, k jaké variantě se přikloníte – páternoster anebo průběžka ? Žádný velký rozdíl tu není. Snad jen v tom, jak rychle dokážete kterou sestavu vyrobit a jak jí věříte.
Spojit gumu s vlasem je jednoduché a u slabších průměrů vystačíte s dobrými rybářskými uzly. Klidně můžete spojit gumu s vlascem běžným spojením – smyčka do smyčky a nemusíte se bát, že by vlasec gumu prořízl. Jestliže v takový spoj nemáte důvěru pak použijte jako spojovací článek mikroobratlíky. Je to dobrá varianta, ovšem nemusí být vždycky tím ideálním řešením, neboť obzvláště při extrémně jemných lovech s tenoučkými vlasci, například v zimě, působí obratlíky v sestavě jako byste dali na vlasec dva drobné bročky a to nemusí být žádoucí. V období dobrého braní to ovšem nevadí a dokonce i ty nejmenší rybky s takovou sestavou nemají nejmenší problémy.Jak již bylo řečeno, vůbec není třeba používat dlouhé kusy gumy. Kousek mezi deseti až patnácti centimetry bohatě dostačuje. Dlouhý kus gumy se spíše postaví proti vám. Záseky nemusí být dostatečně razantní a budou vám padat ryby. Ani nemusíte mít strach, že by se vám sestava s gumou motala. Praxe ukázala, že právě kousek gumy v sestavě funguje jako jakýsi stabilizátor, neboť je tužší než vlasec, a spíše motání omezuje. Abyste nemuseli v případě utržené sestavy stále navazovat gumu, můžete si kousky se smyčkami anebo s obratlíky na koncích navázat do zásoby stejně jako návazce a pak si je uložit do zásobníčků. Tak je máte stále přehledně a podle délek i průměrů stále po ruce, což oceníte obzvláště při závodech.
Sám za sebe mohu říci, že feeder guma je výborným pomocníkem. Díky ní mohu doufat ve zdolání ryb, které by byly jinak zcela jistě ztraceny. Pokud jste gumu ještě nezkusili a nemáte s ní žádnou zkušenost - vřele doporučuji. Tak mě ještě napadá – pokud používáte místo vlasce pletenku pak by guma ve vaší výbavě neměla chybět.
Kdy a jakou použít koncovou sestavu aneb je lepší sestava průběžná anebo páternoster?
Tak tohle je velmi častá otázka. Jakkoliv se zdá být složitá, neboť vyjmenovat a popsat všechny možné koncové sestavy by byl snad nekonečný příběh, nehledejte v tom žádné složitosti.
V podstatě se vše odvíjí ze dvou základních systémů, které mají své různé varianty. I když budete používat jen tyhle dvě základní sestavy, kterými je jednoduchá sestava průběžná a páternoster, určitě si dobře zachytáte. Pokud je dokážete při horším braní přizpůsobit dané situaci, třeba změnou délky návazce, či přizpůsobením velikosti háčku a průměru návazce, pak nebudete ostatní varianty opravdu potřebovat.
Někdo má zálibu v neustálém vymýšlení a zkoušení vlastních výtvorů, ale nakonec se stejně vrátí k základu a jeho drobným úpravám. Vymyslet další zcela novou revoluční a účinnou sestavu je v současné době zřejmě nemožné. Pokud se objeví něco jiného, pak to bude jen úprava již známé sestavy a tu nelze považovat za sestavu novou. Ale zpět k věci.
Již jsem hovořil o dvou základních sestavách ze kterých se odvíjí ostatní varianty. Mezi klasickou průběžnou sestavou skládající se z průběžné zátěže navlečené na vlasci, zarážky z obratlíku chráněného gumovou perličkou či bužírkou a návazce s háčkem a páternosterem, který může fungovat jako pevná sestava skládající se ze zátěže na kratším bočném přívěsu a delším návazcem s háčkem je velký rozdíl, ale jen při lovu klasickou položenou. Tam totiž průběžná sestava funguje tak jak to bylo původně zamýšleno – ryba táhne vlasec s háčkem a nástrahou a nic jí neklade odpor, neboť vlasec volně probíhá zátěží. Ryba pouze zvedá nějaký signalizátor, nejčastěji číhátko umístěné mezi očky prutu, které má být co nejlehčí, aby nevzbudilo nedůvěru zabírající ryby.
Tak tohle při lovu feeder prutem nemůže nikdy fungovat, neboť zabírající ryba nemá možnost odtáhnout nástrahu o kus dál. Od zátěže po špičku je totiž vlasec napnutý tak, že ryba hned po natažení návazce ohýbá signalizační špičku. Znamená to tedy, že volný pohyb s nástrahou ovlivňuje jen délka návazce a to ještě záleží na tom, jak je návazec na dně uložen, a kterým směrem se ryba s nástrahou v tlamě vydá.
Zcela podobně to funguje u páternosteru. Ryba uchopí nástrahu na návazci a někam pluje. Co se stane dál? Buď pluje směrem k nám a zastaví ucítí odpor zátěže, anebo směrem do strany či od nás a pocítí odpor špičky. Ta se v obou případech pohne a signalizuje záběr.A co bude dál?
Záleží na mnoha okolnostech – jak razantně ryba zabrala, jak pevně nástrahu drží, jak ji má hluboko v tlamě, zda se snaží nástrahu rychle pustit anebo s ní naopak rychle uniknout. Samozřejmě záleží i na tom jak rychle budete reagovat. Jen v příznivé situaci se vám podaří rybu úspěšně zaseknout. Jak sami vidíte, a v praxi na suchu i u vody si můžete ověřit, při lovu feeder prutem se rozdíly mezi sestavou průběžnou a páternosterem velmi smývají. Znamená to tedy, že je jedno jakou sestavu použijeme ? Z předešlých slov by se dalo usoudit, že ano a to kdekoli, neboť obě varianty fungují na vodách stojatých i tekoucích!
Ale tak jednoduché to přece jen není. Jsou zde jisté výhody pro které můžete tu či onu sestavu v konkrétních podmínkách preferovat. Například průběžná sestava v běžném provedení, kdy je zátěž přímo na vlasci a s běžně používaným návazcem dlouhým 15-30 cm se nehodí pro lov na zabahněném dně. Zde mnohem lépe uspějete s páternosterem, který má dlouhý návazec a také zátěž je umístěna na prodlouženém přívěsu. Naproti tomu můžete bezvadně využít průběžnou sestavu s velkým krmítkem či těžším olůvkem a krátkým návazcem, kdy je nástraha umístěna mimo háček na tvrdém dně, k lovu velkých kaprovitých ryb. Za určitých podmínek můžete stejně dobře uspět s oběma sestavami byť se od sebe opravdu liší. Záleží tu především na tom, jak svou sestavu znáte a dokážete podle signálů špičky správně odhadnout dobu záseku, neboť při každé sestavě se záběry mohou projevovat jinak. Zatímco se u sestavy průběžné může záběr projevit rychlým trhnutím u páternosteru se může špička jen mírně chvět a naopak. Záleží jak máte celou sestavu zkompletovánu, na velikosti sousta, jemnosti celé sestavy, síle špičky, délce návazce a velikosti i aktivitě ryb.
Volba správné špičky
Jak zvolit tu správnou špičku? Záleží především na tom, v jakých podmínkách a na jakém typu vody budete právě lovit. Nejdříve je třeba vybrat prut. Ten zvolíte podle toho, jaké ryby vám budou zabírat nejčastěji, nebo na jaký rybí druh se specializujete. Na stojaté a pomalu tekoucí vodě vaši sestavu a vlasec nebude ovlivňovat proud a ryby zde berou jemněji. Mají čas si potravu prohlédnout i ochutnat. Proto na stojaté vodě při lovu na běžnou vzdálenost do 25 – 30 m nasazujte ty nejměkčí špičky.
Tužší špička je na místě pouze v případě, že lovíte ve větší vzdálenosti a měkká vám nedovoluje spolehlivě napnout vlasec. K napnutí dlouhého kusu vlasce je zapotřebí více síly a měkká špička už by byla na hranici svých možností a nezbyl by potřebný prostor pro citlivé hlášení jemných záběrů. Na vodách tekoucích a zvláště v rychlých proudech musí být špička přirozeně tvrdší. Měkká špička by byla vlivem proudu na vlasec příliš ohnutá a špatně by signalizovala záběry. Obava z toho, že by tužší špička odradila menší a opatrné ryby od záběru, nebo že ho nebude dostatečně avizovat je lichá. V tekoucích vodách berou ryby dravě a záběr je prostě nepřehlédnutelný.Ovšem v době špatného braní to nebývá až tak jednoduché. Špičku proto vybíráme s největší pečlivostí a vždy takovou, která je v daný okamžik maximálně citlivá. Signalizační špička prutu musí být po nahození a dopnutí vlasce jen mírně ohnutá. To je poloha, při které správně hlásí záběr. V použití špiček není třeba hledat žádnou vědu. Vždycky a všude platí, že špička musí po nahození zůstat v tom nejhorším případě na tekoucí vodě mírně ohnutá. Pokud ji proud ohýbá příliš nebo dokonce ohýbá prut, je to špatně a musíme nasadit špičku tužší.
V žádném případě si celou věc ale nezjednodušujte a nenasazujte hned tu nejtužší špičku. Příliš velký odpor zradí mnoho ryb anebo bude záběr špatně čitelný. Špičky jsou pro snadnější pozorování pokryty signálními barvami. V sadě tedy máme několik špiček a pro snadnější orientaci jsou v různých barvách. Ta se podle výrobců liší. Firma Shimano dodává všechny špičky ve shodné oranžové barvě, ale zato jsou označeny gramáží. Jsou-li špička takto označeny není to proto abyste podle nich nasazovali zátěže a krmítka. I ta nejměkčí špička z výbavy snese maximální zatížení prutu!
Správné postavení prutu
Aby byla plně využita schopnost špičky signalizovat i ty nejméně zřetelné záběry, je nutné postavit prut správně do vidličky. Ideální je, když vlasec nahozené sestavy svírá se špičkou prutu pravý úhel. Počítejte s tím, že čím tupější úhel bude, tím je avízo záběrů méně čitelné. Správné postavení prutu při lovu feederem je alfou i omegou dobrého lovu. Věnujte proto, prosím, této části velkou pozornost!
Postavení prutu na vodách stojatých
Na vodách stojatých, kde není vlasec ovlivňován proudem, je výhodné položit prut do vidliček tak, aby byl souběžně se břehem a co největší část vlasce byla potopena. Sedíte tedy šikmo nebo bokem k vodě, rukojeť prutu máte co nejblíže k ruce, kterou zasekáváte a špička spočívá asi deset centimetrů nad hladinou vody. Samozřejmě je malinko napružená. Je-li větrno a tvoří-li se vlny, nebo je-li špička špatně zřetelná proti pozadí, je možno použít speciální terč, který umístíme před špičku. Na terči je označen střed a několik polí na obě strany. Po odložení prutu do vidličky ukazuje špička na střed terče.
Po dopnutí se mírně ohne a ukazuje na první políčko vpravo. Při povolení (spadlém záběru) ukáže zpátky na střed, při tahu se ohne ještě více doprava. Terč si snadno zhotovíte sami z kousku tvrdší fólie nebo nějakého plastu. Zásek při použití terče pak veďte stranou a ostře nahoru abyste v zápalu boje nepoškodili špičku prutu. Tato malá pomůcka je mezi rybáři velmi nedoceněná. Vyzkoušejte feeder terč a sami uvidíte obrovský rozdíl především v době, kdy ryby berou velmi opatrně. Osobně používán na stojatých vodách pouze přední vidličku. Rukojeť prutu pak nechám volně ležet na stehně nohy a mám na ní položenou ruku. Při dobrém, stabilním posedu se prut nechvěje. Ostatně na záběr nebudete nikdy dlouho čekat.
Postavení prutu na vodách tekoucích
Tekoucí vody vyžadují odlišné postavení prutu. Je nutné osvobodit co nejvíce vlasce od tahu proudu. Pak můžeme použít měkčí špičku a menší zátěž, čímž se lovná sestava stává jemnější a nenápadnější. Také se vám bude snadně ji zasekávat. V praxi to vypadá tak, že špička feederu ční šikmo nahoru a prut je opřen ve většině případů opět pouze o jednu vidličku. Nestavějte ale prut příliš strmě, brzy by vás bolelo za krkem a pozorování špičky by nebylo žádnou příjemnou záležitostí. Naopak, za chvíli by vás bolelo nepříjemně za krkem a necítili byste záda.
Postavení prutů na menších tocích
při lovu po proudu je možné umístit prut do dvou vidliček tak, že je ve vodorovné poloze a kolmo k proudu. Nahazuje pak samozřejmě souběžně s proudem a nepříliš daleko od břehu. Nad hladinou ovšem musí být zase co nejvíce vlasce. Vlasec pak svírá s prutem opět pravý úhel a špička citlivě reaguje i na slabé podněty. Našim největším nepřítelem při lovu na řece je vítr. Čím více fouká, a čím větší kus vlasce je při lovu mimo vodu, tím větší máme potíže. Zde nezbývá, než zvětšit zátěž, použit tužší špičku a více napnout vlasec. Toto opatření je však nepopulární, neboť samozřejmě ztrácíme tolik potřebnou citlivost pro signalizaci jemných záběrů. V případě, že fouká, pak raději zvolte loviště blíže u břehu a nezvedejte z vody tolik vlasce.
Zásady při lovu feederem
Krmítko ano či ne?
Krmítka k feeder prutům už jaksi patří samo sebou. Není však nutné je vždy používat a naopak v určitých případech je krmítko vhodnější než cokoli jiného. Dříve, než se dostaneme k tomu kdy je krmítko vhodné a kdy ne si o krmítkách něco povězme. Ono totiž není krmítko jako krmítko. Na trhu jsou různé výrobky a je bláhové nakupovat pouze podle ceny anebo podle toho jak se vám které líbí, nebo jaké zrovna používá kamarád.
Nejznámější a nejběžnější krmítko ze všech je asi klasický košík, tedy jakýsi váleček s otevřenými konci, vyrobený z plastového či pozinkovaného pletiva, doplněný zátěží a očkem k uchycení na vlasec. Ovšem nemusí jít vždy o váleček. Můžete mít také košík ve tvaru hranolu, anebo se můžete setkat s půlkulatým tvarem. Dokonce ani zátěž není „povinnou“ výbavou tohoto krmítka. Tato krmítka jsou určena k lovu na stojatých a mírně tekoucích vodách. Krmení se z nich uvolňuje snadno, rychle a také se snadno plní. Samozřejmě je můžete využít i na rychleji tekoucích vodách, ovšem v tom případě je musíte plnit směsí poněkud tužší. V opačném případě dopadne krmítko na dno už prázdné anebo téměř prázdné a jeho použití se v tom případě zcela míjí účinkem.Pro lov v řekách jsou proto vhodné kompaktnější tvary. Ty se vyznačují hustším pletivem, anebo se jedná o výrobky z plastů s řídkou perforací. Dají se použít též plastová krmítka původně určená k vnadění masnými červy, když z nich odstraníte koncové zátky. Tato krmítka jsou též vhodná pro kombinované vnadění červy s minimem suché vnadící směsi. Naplnění sice není tak rychlé, ale zato vnadění v tekoucí vodě velmi účinné. Nejdříve v krmítku vytvoříte z trochy vnadící směsi jakousi zátku, krmítko pak naplníte masnými červy a zase je uzavřete zátkou z vnadící směsi. Po dopadu na dno se směs rychle rozplaví, můžete si pomoci i mírným škubnutím s krmítkem na dně a červíci mají volnou cestu ven, což velmi kvitují obzvláště větší ryby. K takovému vnadění se využívají rovněž krmítka s jedním uzavřeným koncem.
Takové krmítko naplníte červy a pak je zalepíte směsí. Jde to mnohem rychleji než když lepíte konce dva. Jestliže chcete vnadit pouze čistými červy pak použijte krmítko se dvěma zátkami, ovšem v takovém případě je na místě rychlá voda a červíci ve výborné kondici. Červi napůl uvaření, zakuklení, podchlazení nebo se kuklící jsou nevhodní, neboť se jim z krmítka vůbec nechce. Dobře funguje i speciální krmítko se zvláštní síťkou. To vložíte do krabičky s červy, ti si do něho sami nalezou, pak krmítko připevníte pomocí karabinky k sestavě a můžete nahodit. Zatím vložíte do krabičky k červům jiné krmítko do kterého si červi do dalšího nahození vlezou. Takto krmítka jednoduše střídáte. Vše opět funguje jen za předpokladu, že máte červíky čiperky. Pro zvláštní případy, kdy potřebujete do hlubší a rychlejší vody dostat hodně červů, nebo také drobnou kukuřici či jiná menší semena je zde zvláštní krmítko nazývané Bait Droppers.To zaručuje, že se otevře až po dopadu na dno a tam vysype svůj náklad. Používá se převážně k lovu parem. Je to sice trochu nemotorná věcička, funguje a při jejím použití silně omezujete přítomnost malých ryb. Musím však říci, že neznám ve svém okolí nikoho, kdo by tohle krmítko používal. Já jej používám pro hrubé zakrmení a pak lovím jen se zátěží. Velkým rybám takové krmení na řece vyhovuje. Dále zde máme noho dalších krmítek v podobě všelijakých spirál se zátěží i bez ní, s trubičkami proti zamotání, klecové kapky jež se dají použít jako krmítka koncová i průběžná, krmítka s výměnnou zátěží, uzavřená plnící se speciálními pastami, molitanem pokapaným esencí a další a další. V praxi ovšem většinou využíváme dva či tři typy v několika velikostech.
Důležité je však především to, abyste správně namíchali a provlhčili vnadící směs aby se nevysypala z krmítka hned po dopadu na hladinu (i když i tohle může být na stojatých a mělkých vodách žádoucí) nebo aby nebyla tak hutná, že ji musíte z krmítka dobývat majzlíkem. Na stojaté vodě se směs musí uvolnit rychle a na vodě tekoucí musí začít pracovat až po dopadu na dno. A teď k použití krmítek. Výborně se osvědčují zejména na tekoucích vodách.
Především na rychlých a hlubokých partiích, pokud dobře ovládáte nahazování, nemůžete vnadit přesněji a to je velmi důležité. Navíc zde krmítko nevadí ani velkým rybám. Na vodách stojatých jsem opatrnější a mám-li v úmyslu lovit větší ryby pak není krmítko vždy tou nejlepší volbou. Neustálé dopadání krmítka může větší ryby rušit natolik, že vaše krmné místo rychle opustí. Hodně pomůže správná technika hodů, kdy dokážete krmítko v letu ovládat natolik že při dopadu nepůsobí hluk. |Jinak je lepší nakrmit rukou či prakem a pro další hody používat jen nezbytnou zátěž, která není při dopadu na hladinu tak hlučná.Drobným rybám krmítko tolik nevadí a na komerčních vodách, kdy skoro na každé nahození nějakého kapra trefíte také není co řešit. Zde jsou kapři dokonce ochotní popadnout i maličké krmítko a ujíždět s ním pryč. Takže, až budete vybírat krmítka do své krabice pak si promyslete co od nich vlastně očekáváte.